„S násilně mobilizovanými soucítím,“ říká Čecho-Ukrajinec Pavel, který už čtvrtým rokem bojuje na Donbase, i když by nemusel.

Popis

Kamarádům z legrace říká, že když začne válka mezi Ukrajinou a Českem, přeběhne na českou stranu. Zatím ale bojuje na Ukrajině, v místech, kde je to nejtěžší – na Donbase. Nemusel by. Když vypukla válka, žil už přes 25 let v Česku, kde má dceru. Nemusel se vracet na Ukrajinu, ale přesto to udělal a riskuje život pro zemi, kde se narodil. „Cítím se hodně svázaný s českou kulturou, s českými lidmi, hodně pomáhají, hodně,“ říká Pavel „Paša“ Zatulin. Bojuje s pěchotní brigádou v místech, kde byste nechtěli být ani den. „S těmi, co je násilně mobilizují, soucítím. Lžou jim, že budou někde v týlu, a zároveň straší Donbasem. Ano, je tady válka, ale pořád tu jsou i civilisté. Život nějak funguje,“ říká Paša. Podle něj nejsou lidé na Donbase proruští, jen unavení. „Ne že by chtěli pod Rusko, spíš je jim to jedno, některým. A nemají, kam jít. Stát se v podstatě nestará. Může je maximálně zadarmo odvézt z Doněcké oblasti, to je všechno. Je mi jich líto, že tu musí zůstat. Útoky na civilisty jsou terorismus – jak jinak to nazvat? Co Paša po letech válčení cítí k Rusům? „Nic. Dřív jsem cítil nenávist, teď už ne. Jsou to obelhaní lidé. Snad se někdy proberou, snad pochopí, že to je blbost, že to je celé zbytečné, že tu není, koho osvobozovat. Maximálně někoho osvobodit od života, nebo od elektřiny, od internetu…“ Ukrajině by přál, aby tahle válka pro ni byla ponaučením. „Proč na nás zaútočili? Protože jsme byli slabí, protože Ukrajina byla slabá, protože tu okrádali jeden druhého. Lidé by se měli probrat. Být poctivými, spravedlivými, prostě musí se změnit mentálně. Tak to přeji Ukrajině a ukrajinskému národu,“ přemítá Paša na okraji Kramatorsku za vytrvalého bzučení nepřátelského dronu hledajícího svůj cíl v okolí…